
pro liposukce a lipectomie v oblasti hlavy a krku, facelity, jizvy v krajině ...

Elastický návlek na hrudník se užívá ke kompresi popálených ploch hrudn...

Kompresivní kalhoty s volitelně dlouhými šlemi. Návlek umožňuje pohodlné...

Elastické návleky na břicho se doporučují po liposukcích a plastických v...

Dolní rameno pruhu omezuje posun implantátu při nechtěném vytvoření vět...

pro abdominoplastiky, liposukce a lipectomie v krajině od pasu směrem nad ...

|
|
Jednou z nepříjemných odchylek, které mnoha lidem ztrpčují život, je zvýšené množství ukládaného tuku, a to hlavně v geneticky a hormonálně určených místech těla. Rozložení tuku na těle u mužů a žen patří mezi tzv. sekundární pohlavní znaky a je velmi individuální. Zvýšené množství tuku zvláště ženy velmi trápí a je z estetického hlediska v současnosti považováno za vadu. Chirurgické zmenšení množství tuku v různých partiích nazýváme liposukcí (lipos=tuk, suctio= odsávání). Jedná se zejména o kyčelní a hýžďové oblasti, krajiny vnitřních stran stehen, kolen, lýtek a kotníků, břicha a boků. Další častou lokalitou je podbradek a tváře. Vzácněji se provádějí odsávání tuku paží a zádové či ramenní krajiny. Liposukce prsů je velmi diskutabilní vzhledem k možnosti traumatizace žlázy a k případným následným povadnutím prsů. U některých jedinců odolávají tukové polštáře jakýmkoliv dietetickým režimům a redukcím cvičením, nebo jinými druhy sportu. Zatím není možné tvarovat tělo žádnou nechirurgickou metodou.
|
|
Prvním a zásadním krokem před rozhodnutím o provedení liposukce je osobní porada se zkušeným plastickým chirurgem. Pacient by se měl svěřit s problémy týkajícími se tvaru těla a se svým názorem na uložení nepříjemně velkých tukových polštářů i v tzv. intimních krajinách. Také by se měl svěřit s důvody psychickými, tzn. s motivací, se kterou k připravované liposukci přistupuje a co si od liposukce slibuje. Součástí předoperačního vyšetření také může být psychologické vyšetření nejlépe formou dotazníku. Samozřejmým předpokladem pro liposukci je dobrý zdravotní stav. Lékař musí pečlivě zhodnotit místní nález, posoudí tvary těla, celkové množství podkožního tuku a jeho rozsah v místech, kde má být liposukce provedena. Na základě celkového posouzení jeho stavu zkušený chirurg rozhodne, zda je pacient vhodný pro zamýšlenou liposukci, či nikoliv. Rozhodne-li se pro provedení zákroku, vysvětlí pacientovi problematiku operace a její plán. V této fázi se dá konečný výsledek liposukce odhadovat jen přibližně, nikdy není možné přesně určit, kolik tuku se při liposukci odebere, zda se podaří odebrat takové množství, aby bylo tělo symetrické. Tato problematika je zvláště markantní u asymetrií. Nikdy není možné odsát přesně takové množství tuku, které by symetrii, požadovanou pacientem, zaručovalo. Nikdo se nerodí symetrický tak, aby jedna polovina těla byla zrcadlovým odrazem druhé. Ani podstoupená plastická operace to nemůže zaručit. Dalším problémem je tzv. pomerančová kůže, čili celulitida. Tento jev lze ovlivnit v kladném slova smyslu, ale někdy naopak i v záporném. Liposukce se provádí z malého řezu. Tenkou kanylou se na větší či menší vzdálenost odstraňuje odsátím tuk. Není v lidských možnostech provést liposukci absolutně oboustranně přesně a také bez větších či menších nerovností. Tyto nerovnosti někdy mohou napodobovat tuto “pomerančovou kůži”. Dalším zdrojem možných potíží spojených s konečným efektem připravované liposukce je pacientova kůže. Ani zde nemůže operatér stoprocentně předem odhadnout, jak bude reagovat, zda dojde k jejímu stažení, či zda bude v místě zákroku přebývat. Závisí především na elasticitě a kontraktilitě kůže, která se mění s věkem, a také na vlastním typu kůže. Každý chirurgický zákrok má tedy svoje specifika a dobrý výsledek nezávisí jen na profesionalitě chirurga. Hodně sice záleží na zkušenosti operatéra, ale ani ten nejzkušenější není schopen provádět zázraky. Důležitá je i důvěra pacienta ke zvolenému plastickému chirurgovi. Samotná liposukce je jen první fáze, na kterou má chirurg přímý vliv. Druhá fáze, kterou je proces hojení po liposukci, závisí již také na pacientovi, na tom, jak dbá na svou životosprávu a jak se řídí radami operatéra. Zde je nutné zdůraznit význam kompresivního elastického návleku. Je přímo podmínkou nosit kompresivní bandáž na operovaných krajinách a jejich okolí.
Každý pacient musí podstoupit interní a laboratorní předoperační vyšetření, nejlépe osobním praktickým, tzv. domácím lékařem, který zná dobře anamnézu pacienta. Pokud pacient nechce, aby blízké okolí vědělo o jeho operaci, je nejlepší ten internista, kterého doporučí operatér, neboť je důležitá i důvěra operatérova v poctivé interní vyšetření. Na většině pracovišť také pacient vyplní a odevzdá psychologický dotazník, který hodnotí psycholog. Smyslem je objektivní posouzení psychického stavu pacienta, protože i ten má významný vliv na průběh a výsledek liposukce.
Podle typu instrumentaria a přístrojů k výkonu potřebných, dělíme i metodiky operačních výkonů. Vždy je třeba mít přístroj na odsávání (vývěvu). Odtud vede hadice ke kanyle, kterou se tuk odsává,. Kanyla se dá použít solo sama o sobě, pak hovoříme o klasické liposukci. Průměr kanyly je od 1 mm do 5-6 mm. Odtud pojem jehličková metoda při použití malých průměrů.Tento pro operatéra fyzicky namáhavý výkon je však nejdokonalejší a nejcitlivější pro výsledek operace. Ke kanyle lze připojit držák způsobující podélnou či ke kanyle kolmou vibrací (vibrační liposukce), nebo na hrotu kanyly muže být umístěn vysílač ultrazvukové vlny, která rozbíjí tuková zrna(ultrazvuková liposukce), nejmodernější nástavce rozbíjí zrna prudkým paprskem fyziologického roztoku (Vaser). Všechny tyto metodiky usnadňují operatérovi námahu při odsávání a vyžadují vysokou odbornost a znalost efektu přístroje. Rozbíjení tukových zrn zvukovou vlnou přes kůži s následným vstřebáváním organismem není invasivní, tedy krvavou metodou, a i když se na některých plastickochirurgických pracovištích používá, nejedná se o chirurgický výkon jako takový.
Operatér si ještě jednou pacienta vyšetří, znova probere veškerou problematiku, ověří si shodnost názorů pacienta těsně před liposukcí s předchozí poradou. Často si operatér provede před výkonem fotodokumentaci a vyzkouší předem určený kompresivní elastický návlek. Poté si operatér předkreslí krajiny vhodné k liposukci. Není třeba mít strach z nesmytelnosti nákresu, barva používaná ve zdravotnictví není ani toxická, ani nesmytelná. Anestezie při liposukci je závislá na rozsahu výkonu. Na našem pracovišti se jen velice malé úpravy provádí v lokální anestezii. Většina liposukcí se u nás provádí v celkové anestezii, nebo takzvané epidurální anestezii, což je znecitlivění pouze dolních partií těla. Epidurální anestezie je při výsoké úrovni dnešní anesteziologie velice bezpečným výkonem a často je jí dávána přednost před riziky narkózy celkové. Vlastní liposukce se provádí tak, že se do drobných nářezů určených pro tu, či onu lokalitu zavádí odsávací kanyla, kterou se tuk odsává pomocí speciální vývěvy, nebo podtlakem speciální injekční stříkačky. Před touto procedurou se celá, k odsátí plánovaná krajina, naplní, respektive, přeplní roztokem obsahujícím látky omezujécí krvácení (adrenalin, epinefrin) a jiné přísady. Provádí-li se liposukce v lokální anestezii, pak se přidává i anestetikum. Množství anestetika omezuje rozsah liposukce, jako výkonu v lokální anestezii. Anestetikum ve vysokých dávkách může být až toxicé. Této technice přeplněním operované krajiny roztokem se říká tumescence a někdy pojem „tumescenční liposukce“ se mylně používá jako pojem operační metody. Tumescence se však používá i při jiných operacích jako např. facelift, plastiky prsou a podobně. Množství odsátého tuku při liposukci by nemělo přesáhnout 3500 - 5000 ml tuku a je závislé na krajině, kde se odebírá. Větší množství odebraného tuku by mohlo značně zvýšit rizika, která mohou nastat bezprostředně po operaci. Z operačního sálu je pacient většinou přivezen již oblečený v elastickém návleku se zavedenou nitrožilní infuzí, pomocí které se doplňují operací ztracené tekutiny.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Šipkami jsou označené jednotlivé možné operační přístupy. |
Schéma rozsahu nejčastěji operovaných krajin. |
|
|
|
|
|
Šipky označují možné operační přístupy pro liposukci podbradku. |
Schéma rozsahu nejčastěji operovaných krajin na obličeji |
|
|
|
Malý řez po liposukci podbradku je prakticky neviditelný, neboť je v rýze těsně za ušním lalůčkem (znázorněno červeně). |
Příjem tekutin a potravy závisí na typu anestezie. Po celkové anestezii se smí přijímat tekutiny ústy až dvě hodiny po výkonu a již tentýž večer lze v doprovodu jít na toaletu. Po epidurální anestezii je nutný klid po transportu na lůžko na zádech až do následujícího dne. Výhodná po tomto typu anestezie je možnost hojného příjmu tekutin hned po výkonu a normální diety vůbec. Tekutiny jsou nutné k doplnění liposukcí ztraceného objemu tekutin. Doba pobytu na lůžkovém pracovišti je závislá na typu a rozsahu liposukce i na typu anestezie. Následující den po liposukci je operovaný převázán a zkontrolován operatérem. O počtu kontrol v prvním období rozhoduje operatér. Doma leží operovaný v klidu na lůžku s mírně zdviženými dolními končetinami. Po liposukci podbřišku doporučujeme neohýbat se, tedy nejlépe jen ležet či stát. Sezení po této operaci není moc vhodné, neboť se může v místě záhybu vytvořit nehezká vráska na břiše. Pacient by měl chodit jen na toaletu, za hygienou a k jídlu. V této době se vstřebávají modřiny a vzniklý sekret, proto je klid velice důležitý. V opačném případě dochází k vysokým, tzv. resorpčním teplotám a otoku dolních končetin. Po 7-9 dnech se vyjímají stehy a teprve v této době pacient může začít i s delší chůzí. Další kontroly určí operatér. Po dobu prvého měsíce by se měly kompresivní návleky snímat jen v případě tělesné hygieny. V této době si má pacient operovaná místa válečkovat, nejlépe válečkem na nudle nebo lahví od vína směrem radiálně k operační rance a vymasírovat eventuální pooperační sekret. Doba nošení návleků je věcí individuálního názoru operatéra. Zde je nutné opět zdůraznit význam kompresivního elastického návleku. Je přímo podmínkou nosit kompresivní bandáž na operovaných krajinách a jejich okolí. Tyto návleky po provedené liposukci ovlivňují hojení a výsledný kosmetický efekt natolik, že jsou vlastně druhou polovinou výkonu. Brání krvácení po liposukci, tvorbě a ukládání pooperačního sekretu a otokům. Dále drží stabilní tlak na operovanou plochu, a tím srovnávají drobné nerovnosti. Tyto pomůcky musí být natolik velké, aby kryly operovanou plochu s přesahem nejméně 15 cm. Individuální poučení dostane každý pacient od svého operatéra. V poslední době se rozmohl tzv marketingový reklamní trik přitahující pacienty na méně erudovaná pracoviště, kterí tvrdí pacientům, že nemusí nosit elastické prádlo vůbec, nebo jen málo. Už z logiky věci vyplývá, že když se pod kůží něco nadzvedne, nebo uvolní (v našem případě se vytvoří prázdný prostor po tukových zrnech) musí se prostor zmenšit respektive tlakem odstranit. Pak obě slepené strany těchto dutin se rychleji a bezpečněji zhojí a sníží se pravděpodobnost vytvoření dutin plných roztoku lymfy, tzv seromů. Proto není pravdou, že kompresivní návleky nejsou třeba. Dále sama komprese vyhlazuje drobnější nerovnosti vzniklé nerovnoměrnosti odsátí, které operatér nemůže ohlídat.
|
|
|
|
|
Návlek po liposukci podbradku. |
Návlek po liposukci břicha a boků. |
Na konci prvého měsíce po liposukci provádí lékař další kontrolu. V průběhu následujících dvou měsíců se ještě doporučuje nosit elastické návleky a po třech měsících po liposukci je provedena poslední kontrola a fotografie. V této době lze již celou operaci zhodnotit. Tři měsíce po operaci se nedoporučuje zvýšená fyzická námaha. Ani koupání ve vodě v tomto období není vhodné. Sprchy se naopak doporučují již třetí pooperační den. V tomto čase se také nedoporučuje opalování, neboť v operovaných plochách probíhá hojivý proces a některé buňky účastnící se tohoto procesu vstřebávají trvale pigment a operované plochy by mohly být trvale skvrnitě pigmentované.
|
|
|
|
|
Ideální představa po liposukci všech handicapovaných krajin. |
||
Všechny operace přinášejí dva typy rizik. Jsou to jednak komplikace, které mohou nastat po jakémkoli chirurgickém výkonu, a pak komplikace specifické. Nejčastějšími komplikacemi typickými pro tento výkon jsou infekce, těžce a pomalu se vstřebávající modřiny, otoky končetin a vyšší teploty. Estetická rizika jsou nerovnosti od drobných imitujících celulitidu až po větší. Jemné nerovnosti ovlivňuje kompresivní bandáž dlouhodobě nošená, větší se lze pokusit opravit reoperaci, nebo tzv.. lipofilingem, čili opětovným doplněním tuku. Efekt opravných výkonů je však nejistý až diskutabilní. Na některých místech mohou přetrvávat barevné změny hodně dlouho až rok po výkonu, nejčastěji v nižších partiích (lýtka).
Závěrem chceme připomenout, že k operaci je potřeba přistupovat po pečlivé úvaze. V zájmu pacienta i v zájmu našem je pozitivní výsledek a oboustranná spokojenost při minimalizaci rizika. Pacient proto musí chirurgovi věřit a řídit se jeho pokyny. Pacient si musí uvědomit, že operací nelze zcela změnit tvar těla. Jsou-li názory operatéra a pacienta rozdílné, je nutné přistoupit k určitému kompromisu, většinou ze strany pacienta. Chirurg se vždy snaží pacientovi maximálně vyhovět. Pokud jsou nároky pacienta nereálné a nerozumné, jestliže není možné je z medicínského hlediska splnit, může chirurg operaci odmítnout. Má na to z odborného, morálního i etického hlediska právo.
Tyto informace jsou pouze všeobecným přiblížením operace zájemci o výkon. Nelze je brát v úvahu doslova, protože každý operatér je zvyklý na určitý postup, volba metody je dána jeho plasticko-chirurgickou školou, osobními zkušenostmi a znalostmi, které by měl pacient respektovat. Po pročtení těchto instrukcí a po vyšetření vám váš plastický chirurg podá konkrétní informace specifické pro vás.